5. Můj první kurz herectví v Halivůdu Aneb Proč nedělám v Emirates

Nebudu mluvit o svým prvním kurzu herectví s mým Hollywoodským koučem na Ibize, protože to byla idylická telenovela.
Anebo jo, ale krátce.

Takže: pracovala jsem ve vysněným divadle za nevysněný peníze, chodila šedou Prahou mezi temnem a zakouřenem divadla a dvouhodinovým světlem a chladem mého minibytu. Při každém pohledu na výpis z účtu a po každém zjištění, že se točí další český film, ve kterém opět nehraju, zvažovala jsem dost vážně kariéru letušky v Emirates.
Krom tax-free šedesáti tisíc měsíčně mě lákalo mé milované hovoření několika jazyky, mé přemilované cestování (a nemyslím tím zájezd do Brumova, myslím velkoměsta, hory, ostrovy, pláže)... A přiznávám, sex v pilotní kabině taky...
Nicméně milovala jsem hraní a divadlo, a tak jsem vždycky zatla, prachy vydělala učením Angličtiny ( jak se řekne - jsem v depresi, Ali? jak se řekne - má práce mě sere?) a smiřovala se s tím, že brzo srostu s lavičkou v dekadentce (zakulisí divadla), sklenička střiku na dluh v jedný ruce, nezvonící telefon v druhý.

Jednou v 5 ráno, probudila jsem se s tím, že musím okamžitě něco změnit a vzpomněla jsem si na Hollywoodského učitele Bernarda Hillera, o kterým mi řekla nějaká holka, co ještě ani nezačala studovat na JAMU, ale už (chytrá to žena) se se mnou potkala na workshopu jedné Americké castingové režisérky: "Jsi skvělá herečka, ale potřebuješ Bernarda," oznámila mi tónem čtyřicetileté profesorky.
Zkrátka hodně nespavosti, týden volna po dvou letech, doporučení od cizí přidrzlé holky, tuna spontaneity a čerstvě vydělané peníze za to, jak jsem hrála falešnými zvratky poskvrněnou mrtvolu v Americkým seriálu (jo, ten workshop u castingové režisérky se vyplatil) ==> kurz herectví na Ibize s Hollywoodským Bernardem Hillerem!
Rozhodla jsem se podívat na zoubek tomu evidentně arogantnímu kauči herectví, co se pořád v různých videích na youtube ohání slovy jako Cameron Diaz, úspěch, Americký sen a nekonečné možnosti.
To je přece to, co žene dnešní společnost do záhuby, říkala jsem si.
Nicméně má touha cestovat, mluvit víc než jen retardovanou učitelskou angličtinou a lehká deprese nad realitou divadelního života mě vedly k velice bezpečnému a rozumnému rozhodnutí: dám tomu týpkovi tři měsíční platy a třeba se něco stane!

Stalo.
Letušky Emirates by mohly závidět: vila uprostřed přírody, bazén, velká terasa na workshopování pod širým nebem, šestibarevnej dechberoucí západ slunce nad mořem, místo pilota jistý ztepilý herec Francisco Javier Medina - telenovela.
Můj kauč jezdí v Hammeru, má osobního řidiče&bodyguarda, americkou vlajku v okně a hned první den mě pozve na jeho výběrovou masterclass do LA! Nechám se tedy přezkoušet na zájezd do Brumova a jedu si plnit si své sny - TE-LE-NO-VE-LA! 
Nemluvě o srdečnosti, velké míře úcty a přiměřené míře pýchy na to, co Bernard ve svém životě dokázal (a společnost to nevede do žádné záhuby, nýbrž k inspiraci překonávat své limity).

A stačily pouhé dva dny točení mrtvoly, která sice než se poblila a umřela, musela znít jako rodilá Londýňanka, kterou jsem mohla hrát, protože jsem se dvacet let věnovala angličtině a roky přízvukům, a vlastně jsem šla taky na ten víkendovej workshop, co stál jeden měsíční plat a jeden rozchod...
Ovšem zpětně mi to připadá jako jednoduchá a prostá telenovela a nemyslím tím rozhazování rukama, mizernej dabing a debilní příběhy, myslím tu až kýčovitou idyličnost a jednoduchost. Krása to byla prostě! S pokračováním?

Oh yes, next time už opravdu ( představte si, že to opraawdu wrikam s pwizwukm à la Petra Němkova po woce v New York), opravdu o tom Hollywoodu! 
Vaše Alenita Von Dolly z telenovely Zrzavej Chochol v Halivůdu ( rozhazuje rukama a dabuje ji nekdo, kdo si slape na javyk).