13. Narozeninovej Balanc Aneb Jak se mám v ElEj
Na prahu Šestadvácy, připadám si jako vcelku sexy troska. Ikdyž už používám Dior na vrásky, nikdo se mi dík mý černošský zadnici do očí stejně nedívá, a tak se mě všude ptají na občanku. Babička mě stále chytá za mý dětsky buclatý žgraně a mí padesátiletí boyfriendové mě terorizujou: "namaluj se, dvanáctko!", aby je nikdo neobviňoval z pedofilie. Takže můj život je fajn. Především proto, že zralí muži to uměj v posteli a babiččiny meruňkový buchty spraví každej splín.
Do Pětadvácy jsem vstupovala sama, s lahví vodky, bydlíce na zkušebně divadla. Zní to víc rock'n roll než to bylo. Prostě jsem chtěla bejt na léto v Americe, a tak bylo spaní na praktikáblu zadarmo to pravé. Ovšem má narozeninový depka netrvala dlouho. Z praktikáblu jsem zamířila do Německa, do nový inscenace, do novejch studentskej filmů a dvouvětiček v telce a filmících (doufám, že to čteš, J).
Následně jsem přestala učit angličtinu, páč se zdálo, že jako vydělávám. Připadala jsem si děsně dospěle- x představení do měsíce, páďo na účtu a dokonce mám na masáž a kouče a samokino (ano, ta divná pani, co sedí sama a směje se hodně nahlas jsem já).
Zkoušela jsem dokonce jíst vegansky (jakože zodpovědnost k planeťe vole ne), chodila kroutit zadkem (Twerk je náš- dělá dobře Tobě a ne mý spodní páteři), vařila boyfriendovi v Německu jeho čistě proteinovou stravu a můj život zdál se býti plný rovnováhy a smyslu.
Než ve mě něco hrklo a já zjistila, že nemůžu přijímout další role. Bylo to jak ještěrka v krku. Chtělo se mi blít - a přitom ty Role! Nebudu mluvit vo jasnovidnejch snech a prokrastinaci ani vo rozchodu, ze kterýho jsem měla ještěrky nejen v krku. Hůř jsem myslela už mi bejt nemůže... No, a tak to vzniklo. Ten úlet. Že se přestěhuju. Ne do Německa, ale do Ameriky.
Nejdřív jsem šla za mužem, který mi dal tu nejlepší práci a jak výše uvádím, poskytoval mi i přístřešek (jeden z andělů mého života Jakub Špalek) Řekla jsem to paní, která nejen, že mi hraje mámu, ale taky mi je (divadelní) mámou (chybíš mi, Baru). Děsně jsme brečely v kavárnách po celý Praze s mou nejkámoškou (Májo!!!). A nebrečela jsem jen s Májou...
Měla jsem záchvaty paniky a nadávala jsem si: proč?! Proč, ty krávo, pořád musíš někam dál, proč Ti neni dobře na jednom mísťe?? Máš tu Náplavku a Jířák a Samokino Anděl a Poličku plnou knih, páč už se Ti ani nechce chodit do těch smradlavejch hospod... A bylo to.
Přiznala jsem si svůj Odi et Amo vztah k Praze, přestala se nesnášet za svůj čistě Odi vztah k Brnu a ujistila se, že bejt až po uši do LA je ta správná věc pro mě. Půl roku jsem lítala jak šašek kvůli vízům a vybrakovala úspory rodičů. Prodala jsem svý hadry, rozdala knížky a ve dvou kufrech z tý zkušebny, na který jsem žila, vydala jsem se směr Californie.
Jak to dopadlo?
Nebudu Vám lhát...
Nikdy mi nebylo líp než TEĎ.
Je to k poblití z ještěrky, jak krásně mi teď je!!! Chodim cvičit s modelkama z Victoria' s secret, všichni na ulici mi řikaj čaujaxemáš a následně udělaj reklamu svýmu běličovi zubů. Mám tu už kámoše a dokonce takový, že mám i gauč a postel z Ikei složený a hajzl neteče. Denně se zabývám supiš věcičkama jako půldenní dopravou stolu po LA s vypůjčeným jeepem a placením benzínu z mezinárodní karty (zkus si to, krávo! dám Ti tam ještě týpka, co neumí anglicky, aby byla větší sranda - Tvůj Bůh). Všude jezdím dvě hodiny což znamená dvě hodiny zpívání si v zácpě hooodně nahlas a taky dvě hodiny tzv. Autového tance (hodiny twerku se přecejen hodily!). Jo a všude řikám: oficiálně tu bydlim ... dnů! A křenim se jak pětiletá.
Každej den se vzbudim a koukám na tzv. Breakdowns, což jsou seznamy novejch a novejch projektů, co tu vznikaj. A při troše štěstí mi vodpoví, já se natočim a voni mě jako daji do tisícovky lidí, co se o tu roli ucházej. Pecka!
A píšu. A Píšu. A píšu. A dělám si prdel a nejvíc sama ze sebe.
Jak mi bylo před rokem strašně smutno u vodky. A přitom - je to jenom vo tom úhlu, žejo. A vo chtění. Probořit hranice. Odjet. Nebát se. Nebát se toho Ničeho v Neznámu. Prostě jen BEJT.
Pís! Vaše už stará herka Alena
