Nejlepší okamžik 

Spadl mi kameň ze srdca. Mám termín vízovýho pohovoru v Praze. Tam mi to přiklepnou. A já budu moct pracovat. Tři roky. Jako herečka, ne jinak.

Rok od toho, co jsem se rozhodla, že vypadnu, jsem dokončila tenhle úpornej stěhovací proces. Půjdu si konečně koupit rámečky na plakáty a tiskárnu. Vyperu si, půjdu do supermarketu. Nojo. Buď si člověk pere v Praze, nebo v Brně, nebo v Halivůdu. Vyřešim pokuty a účty. Vyřešim rozdrobenej krosán v posteli, kolečka na kuchyňský lince.
Budu koukat po dětech a po chlapech a poslouchat ptáčky. Uplně to stejný jako v Praze. Jako v Brně.  Akorát tady narazíte na devět frustrátů, co si myslí, že jejich lajf bude kompetní, až budou slavný a cejtíte, jak sou v křeči i jejich špatný dětství v Kansasu. No a desátej člověk je skvělej a to je někdo, kdo je veselej a milej a neni bič ani frustrát a…pracuje. A tam já už na papíru bejt můžu. A v realitě taky. UF.