A dej in ElEj

Ráno

8:00. Mám sraz s pani přes votvírání srdce. Každý ráno si mám prej představit, co krásnýho mi život přinese (houpací síť v domě na pláži, čerstvej kokos, nekonečný konto). “Večer myslete na tři věci, kterých jste ten den dosáhla,” (kýbl zmrzliny, steak z tuňáka, jen jedna sklenka bílýho??) 

Ale zpět k ranní meditaci. José. Nebo Igor? Vysoká svalnatá bestie, která mě osouloží dřív než řekneš čača, ale zároveň bude něžným, laskavým a trpělivým otcem dítětete, který doufám ani trochu neni na cestě. Jo a chcu hrát ceru Nicol Kidman. V artovým filmu, kterej mi vydělá spoustu prachů do nekonečnýho konta. Všichni přátelé se svými dětmi se sjíždějí na můj ostrov, kde poklidně trávíme den na pláži, večer se staví Rihanna nebo Nick Cave a zajemujem u kytary. Vánek nám nadzvedává šaty a slunce zapadá při tý kytaře… A já se probouzim pět minut po začátku mé hodiny americkýho přízvuku po skypu. 

Zatím všechny meditace a vizualizace končí spánkem. Jednou to ale dotáhnu až do zrealizování!

Večer

Vzduch voní létem. Čekám, kdy mě babička zavolá k večeři a já doběhnu s klíčkama na krku k rohlíku se šunkou. Jenže jsem na jinym kontinentě a o desítky let později. Klimatizace hučí, jinak se město ztišuje. Manžeři a producenti velkých studií si odbyli dnešní dávku odporností a míří zácpou do svých velkých bílých amerických domovů v kopcích. Jejich mexické služebné míří za město, kde žijí v levnější čvrti, cvičitelky areobicu si ten den počtvrté přezouvají svítivě růžové tenisky. Bezdomovci před supermarketem jsou americky zdvořilí a přejou si hezký den, žádný kurvopíčování. 

Červencově voňavej vzduch mi vůbec nepřipomíná, že by za tejden měl bejt Valentýn. Dám si pivo, sednu si na verandu. Chtěla bych do ňáky kavárny, jen tak. Sednou si a bejt. Ale to se tu nedělá. Starbucks je plnej drinků, co chutnaj stejně i v Asii, a všichni si tam něco ťukaj do počítačů. V restauraci za Váma přijdou, jestli něco nechcete každejch deset minut. Po dvaceti Vám automaticky přinesou účet. Nazdar. Kavarenský povalečství tu prostě neexistuje. Všichni "makaj na svý kariéře". I já. Měla jsem dnes tři koučování. 

Sakra. Chci sedět a jen tak pít pivo, jít do malýho artovýho kina na film. Pěšky. Chci cejtit letní vzduch a mít klíče na krku. Chci rohlík. Stejská se mi. A k čemu mi to prospěje?!…

Uplně večer

Děkuju za Máju. Děkuju za Hanku. Děkuju za Elejskej byt s Verandou.

Tři koučování. Zaplatila jsem účty. Vyplnila sem ten podělanej formulář.

Jsem krásná zevnitř ven (To si píšu hlavně protože už nesnesu další beďar na bradě, Bože). Jsem klidná. Nechávám to osudu.

Je mi smutno po Evropě. Je mi smutno po chození pěcha. Je mi smutno po Lásce.

Hledám kluka na chození pěšky po Evropsku v Americe.

Vizualizuju si to.

Usínám a leze po mě šváb.

Fuj.