čtvrtek 25. června 2015

12. Jak se mám v LA Aneb Vo kurzu dalšího hereckýho gurua, kterýho vlastně nepotřebuju, akorát že na ty hodiny chodí lidi z branže Aneb Příliš dlouhej nadpis


Roky jsem obdivně čuměla na videa světovýho hereckýho kouče z LA Anthonyho Meindlera. Měsíce jsem nosila v hlavě nápad, že opustím rodinu (nejsem otec tří dětí, vím), nejlepší přátele (auuuuuu!!!) a vyletím do totální temnoty a neznáma (ještěže jsem Batwoman-nebo Catwoman?-sakriš, musím to nastudovat).
Teď jsem ve meště mých nejdivočejších hereckých snů a sedím na místě, kde Anthony namlouvá svý videa a snažím se smát hodně nahlas, aby to pak bylo slyšet na youtube. Podle úrovně herectví studentů se ptám souseda, jestli jsem v hodině pro mírně pokročilé, ne, jsem na masterclass, kam vás Anthony vezme nejdřív po roce a vy tak máte neodolatelnou možnost platit ještě víc šlupek než předtím. Připadám si jako že bych to samozřejmě zahrála líp a uvědomuju si realitu - když odepíšu na email (že otevírají začátečnickejch šest týdnů výcviku za 675 doláčů) do pěti minut, za měsíc až za půl roku (podle rychlosti mé odpovědi) můžu aspirovat na platícího řehtače youtube videí a doporučovaného studenta u Halivůdskejch gigantů. Ale nejdřív musím bejt začátěcník. Trénovat naslouchání a základní autenticitu. Bezva! To chcete slyšet v pětadvaceti, kdy máte jako Jennifer Lawrence hrát vo Oscary ( mít tak její humor, prsa a přízeň Harveyho Weinsteina), a ne vod píky hledat svou duši kurnik!! Nesrovnávej se, Aleno.
Všichni masteři z masterclass jsou strašně krásní a stajloví (nesrovnávej se, Aleno!), až na místě dostali scény pro dnešek. Zvládla bych to? Vo osm řádku vejš píšeš, že mnohem líp, krávo!
Anthony má proslov. Nebejt připravenej. Na nic. Na jevišti, v životě. Existovat v přítomným okamžiku. Nemyslet. Nemyslet na přízvuk ani jiný handicapy typu vypadám uplně jinak než všichni, protože neexistujou. Jsou to přednosti!! Neznám americký písničky, neznám přízvuky. No a co?! Neznám toho typickýho černocha z té a té sociální třídy (naštěstí ho hrát nebudu), nevím, co je typickej den pro rande a kam jít na pláž (asi někam, kde je pláž?)
Nevím nic. Vím jen, že mě asi čeká začátečnickej kurz a přitom jsem si jistá, že jsem malinkatej krůček od toho bejt excelentní a vynikající v tom, co dělám vod děcka. Všechno je to o sebevědomí. Všechno je to vo nepřípravě. Nechat to bejt. Nevědět nic a nebát se toho.
Anthony mluví k jednomu studentovi: "V pětadvaceti ještě nic nevíš. To je vrušující. Riskuj. Dělej dosud neprobádané věci, věci za Tvejma hranicema. Dělej to tak teď a dělej to tak celej život..."
Já jsem za hraniční! Jsem zahraniční. Jsem úplně jiná než všichni tady. Jsem dočista ztracená...
A to je děsivý! A to je dobře! A to je děsivý! A to je dobře! A tak to je.

Žádné komentáře:

Okomentovat