3. Všechny moje Lásky? Všechny moje Neúspěchy!

Celý svoje dětství jsem často poslouchala, že jsem divná, trapná, zvláštní, ulítlá, mimo, chytrolínka, vůbec nikdo mi nerozumí, ať držím hubu, lezou mi

žebra, jsem Kovová Huba, mý fóry jsou nechutný...

Až mi jednoho dne na konkurzu do Městského divadla Brno paní Zora Jandová řekla: "Máte bohatý vnitřní svět, Alenko," ( právě jsem přednesla monolog o sebevraždě). 

Paní Zora Bohyně Chvály asi netuší, jakým milníkem v mém životě byla, když na mě koukala jako na zjevení (možná hulila nebo držela dietu, a tak byla celá jak na tripu, ale čert to vem - líbila jsem se!)

Jako asi mě někdo v mým Životě pochválil předtím, asi ne jednou, ale člověk si holt spíš pamatuje okamžiky typu: Tadeáš Míček slaví 17. narozeniny a jsou tam pozvaní Úplně Všichni, kromě Aleny, protože je divná a trapná. Nebo: "To je ta s Velikejma Zubama!" od jednoho kluka z rockovýho klubu MV (Meleme Vovna) - a tak se ze mě zanedlouho stala ona Kovová Huba (rovnátková Dolly). Nemluvě o velkým zadku na balet, pupíncích na ksichtu, striích na různejch místech, špíně za nehtama...Lidskej život může bejt pěkný utrpení zkrátka!

Pak mě ovsěm vzali na JAMU. Uf! Teď jsem v suchu, řekla jsem si. Studuji herectví, a to znamená, že mám aspoň talent.

Jenže to jsem netušila, co mě čeká:

"Musíš se naučit jinak smát." (Zase ty zuby?! Tak Kovová Huba 2 - ještě větší kasovní trhák – hlavně, když je vám 21 a považujete se za přebornici v orálním sexu)

"Jsi příliš výrazná."

"Jsi příliš specifická."

"Neutralizuj se, aby ses pak mohla vtělit do svých rolí."

Tím to ale nekončilo: " V Národním takhle asi hrát můžeš, ale tohle je Čechov, slečinko! Za C!" 

"Alena Doláková se v roli Grušenky jakoby ztrácí...s tímto přehráváním by ji nevzali ani k ochotníkům... Měla by se vrátit zpátky na přijímačky, aby se potvrdilo, zda se nestala chyba..." (Stala! Měla jsem být první, ty zakomplexovaná holko z fildy!/ Stala! Nikdy jsem neměla chodit na tuhle školu, skončím jako feťačka nebo v Lidlu.)

Po rocích brněnsky nízkého sebevědomí mě ovšem Jakub Špalek přijal do divadelního spolku Kašpar - nejlepšího divadla EVER. Tak teď už jsem doopravdy v suchu!

" Desdemona Aleny Dolákovové má krásné ryšavé vlasy až po pás, nicméně její herectví je nevýrazné."

" Jediný, kdo v Terminovi pokulhával, byla Doláková." ( opět brněnská recenze - myslím, že to byla ta stejná holka z fildy, s jejímž klukem jsem se možná nevědomky vyspala??)

A pak všechny ty castingy na Fidorky, Bebe, Pickwicky a Kofoly: "Jste atyp, Aleno... Vůbec nevíme, co s vámi...Vy NEJSTE komerční typ..."

A těmihle "katastrofami" a "prohrami" jsem se propracovala až do filmu mého idola Jana Svěráka, do americkýho seriálu, k idolovi Zelenkovi a k idolovi Najbrtovi...

Hodnocení??

Možná se dost nepokrytě dmu pýchou, nebo se pětisekundově urážím... ale jedu dál!

Už nechci bejt v suchu - přeháňky kritiky mě totiž nezastaví (maximálně dočasně paralyzujou, nebo katalyzujou hysterickou scénu).

Takže, Aleno:

Poslouchej kritiku - jdi přes ní!

Poslouchej maminku a režiséra ( a někdy jdi i přes ně).

A hlavně: věnuj se všem svým láskám, a ne všem svým neúspěchům!

(Takže vlastně všem svým neúspěchům - o tom třeba jindy...).